Josef Hánl a tradice betlémářství na Novém Hrádku

„Narodil se Kristus Pán, narodil se Kristus Pán, toho dne, toho, toho dne s velkým veselím.“

Děťátko v jesličkách, Maria, Josef, oslík a volek. Andělé i prostí lidé. Gloria in Excelsis Deo. Přichází světlo, naděje, vánoční čas. To vše je vánoční betlém. V čase vánočním, kdy si připomínáme narození Ježíše Krista, se s ním setkáváme  ve většině domácností, v kostelích i pod hvězdnou oblohou. Býval dílem mnohých známých i neznámých řezbářů povětšinou z řad tkalců nebo lesních dělníků, kteří po večerech brali do svých rukou kousek dřeva, a posléze odkládali osobité postavičky pastýřů, venkovanů, oveček a svaté rodiny.

První prosté jesličky se v Orlických horách objevují od počátku 17. století. Od té doby se rozvíjí rozsáhlá betlémářská tvorba, na kterou měla značný vliv centra v Králíkách a v Ústí nad Orlicí. Na Nový Hrádek a do jeho okolí vedle toho pronikaly díky relativní blízkosti vlivy betlémářů z Náchodska a Dobrušky. Setkáváme se zde převážně s betlémy vyřezávanými z lipového dřeva vyrobenými většinou ve 30. a 40. letech 20. století. Na předvánočních trzích konaných před místním kostelem bylo možné zakoupit si v krámku pana Fialy nebo v trafice pana Pavla sériově vyráběné vyřezávané figurky a domečky z okolí Králík v Orlických horách. Jejich sortiment býval velmi široký, takže se betlémy mohly každoročně doplňovat. Prodej figurek skončil s příchodem druhé světové války.

Výroba celého betléma mohla trvat i několik let. Začínalo se od hlavního motivu – jesliček se Svatou rodinou, volkem a oslíkem. Až poté přibývaly další stupně, městečko, pastýři s ovečkami a pozadí. Pro místní řezbáře bylo zvykem kopírovat figury z kostelního betléma. Takové vytvořili například Bohumil Grim, Josef Přibyl-Poněk, Josef Ulrych a Josef Grim. Zručným řezbářem byl Josef Livar, jehož dílem je rozsáhlý betlém, ve kterém najdeme chaloupky z Bukovce. Ke konci 20. století se řezbou zabýval František Školník, jehož figurky řezané často pouze do větví, dostávali podobu pohádkových postav.

Dnes v Novém Hrádku na dlouholetou řezbářskou tradici navazuje již jen Josef Hánl (1955), člen Českého sdružení přátel betlémů, které sdružuje tvůrce, sběratele i další zájemce. Po základní škole se šel učit nástrojařem v Dolech u Nového Hrádku, kde se setkal s amatérskými řezbáři. Také díky jejich zájmu a vzájemné podpoře u řezbářství zůstal.

Svůj první betlém začal vyřezávat v šestnácti letech. Tehdy mu jeho dědeček, který sám trochu maloval a kopíroval obrazy, daroval několik figurek z vlastního betléma. K nim si sám udělal hradby z překližky a základové pozadí na plátně, které mu děda vymaloval. Začal v podstatě kopírovat dědečkův betlém měřící kolem 1,20 m. Pracoval jako samouk, zkoušel a díval se na práci ostatních. Stejně jako místní řezbáři napodoboval kralické figurky, postupně získával potřebné dovednosti jak technického, tak stylového rázu. Figurky získával porůznu, třeba od dětí z Bystrého, které si s nimi hrály na písku. Ruce, nohy a další chybějící části dovyřezal, namaloval a dolepil.

K tvorbě stačí malá dílna s pracovním stolem, dobře usušené dřevo, nožíky, šablony, laky, lepidla, štětce a temperové barvy. V lidovém řezbářství se setkáváme s prací za pomoci různých nožíků, díky kterým dostává dřevo hrubší, hranatější plošky. Nedochází tu vzhledem k náročnosti k  řezbě z jednoho kusu dřeva, jak to můžeme vidět u tvorby profesionálních autorů. Stejně tak se málokdy užívají dlátka. Části figurek jako jsou ruce, nohy, dary nebo jiné předměty, se často vyřezávají zvlášť, a posléze se slepují. To bylo typické také pro kralické figurky.

Pracuje se s fošinkou z  lipového dřeva, ze které se po vyschnutí vyřízne podle nakreslené šablony hrubý obrys. Ten se v rukou zářezy nože mění v představy tvůrce. Betlém ovšem nebývá jen řezbářskou prací. Po vyřezání přicházejí úpravy, které vdechnou postavě konečnou podobu. Dřevo se natírá podle zamýšlené barevnosti buď bezbarvým lakem nebo zředěným latexem, a poté vyhladí smirkovým papírem. K zachování přírodní barvy dřeva stačí už jen nátěr matným lakem. Jinak nastává práce s barvou, většinou temperovou, případně olejovou, která je vhodná do vlhkých kostelních interiérů.

Josef Hánl vytváří jak menší betlémy, třeba jen s chlévem a svatou rodinou, tak i rozsáhlé malované betlémy s několika stupněmi, městem a krajinným pozadím. Maluje postavičky hudebníků, pastýřů, venkovanů, kteří se přicházejí poklonit děťátku; za hradbami města se tyčí minarety, kupole mešit a palmy. Na některých spolupracuje s dalšími řezbáři. Doplňuje figurky do stávajících betlémů, které se časem poškodily nebo se ztratily. Množství betlémů od starších tvůrců potřebuje jak dílčí, tak i větší opravy. A žádostí od místních lidí je dostatek.

Přestože pan Josef Hánl je důstojným pokračovatelem tradice betlémářství v Orlických horách, zůstává alespoň na Novém Hrádku osamocen. Po dřevěných figurkách již dnes není taková poptávka jako třeba ještě před padesáti lety a betlémů je na Štědrý den v domácnostech čím dál méně. Můžeme jen doufat, že se betlémy nestanou pouze muzejními exponáty.