Nebeská Rybná

Úzká silnička z Rokytnice v Orlických horách do Bělé na jednom místě prochází osadou s nadpozemským jménem – Nebeská Rybná. Když zima halí  celý kraj do bílého sněhu a přicházející večer jej mění do šedava, je téměř k neuvěření, že by tady mohla být ves. Kousek od cesty vystupují obrysy  několika chalup, náznak, že zde přeci jen někdo bydlí. Kostel, jediná dominanta upomínající svými rozměry na někdejší velký počet věřících, a protější hospoda pro dnešní příchozí. Chtělo by se říci „to je vše..“

Přesto stojí za to se tady zastavit o chvíli déle. Při důkladnější prohlídce se před námi začne poodkrývat kousek historie, vzpomínka na ty, kteří zdejší místo vytvářeli.

Ves

V houštině z keřů se kousek od silnice skrývá hřbitov, na kterém brzy pochopíme, proč odtud odešel vesnický „ruch“. Většinu obyvatel Nebeské Rybné tvořili do konce 2. světové války Němci, kteří byli po roce 1945 odsunuti či vyhnáni, stejně jako tomu bylo na dalších místech v pohraničí. Němečtí osadníci nazývali obec Himmlisch Ribnei, snad podle její vysoké polohy dosahující téměř 600 m.n.m.

Obec je připomínána od 14. století v souvislosti s hradem Liberkem. Ještě v 16. století zde převažovalo české osídlení, což dokládají rodová jména v urbáři panství z roku 1571. Tehdy měla Nebeská Rybná pouhých dvacet obyvatel, převážně z řad rolníků. Němečtí dělníci začali do hor přicházet z Krkonoš a ze Slezska v malém počtu od konce 13. století, více potom koncem století 16., aby v horách zpracovávali dřevo a dodávali ho dále do vnitrozemí, převážně do kutnohorských stříbrných dolů. Ve druhé vlně šlo  především o lesní dělníky z alpských oblastí, již dříve usazených v Krkonoších. V údajích z roku 1935 se udává již 869 obyvatel, z nichž bylo 860 německých a 9 českých.

K Nebeské Rybné přináleží i blízké osady Hamernice a Popelov v údolí Zdobnice, kde se usazovali dělníci  pracující na dobývání rudy a na železném hamru.

V současnosti žije v Nebeské Rybné okolo osmdesáti obyvatel, z větší části ve dvou  bytových domech na okraji vsi. Kousek od nich zůstaly kamenné stěny bývalého domu, v jehož rozvalinách kvetou v létě květiny a rozrůstá se tráva. Při cestě na Pustiny je rozeseto několik chalup a rozlehlejších stavení patřících ke starší tváři obce; odtud se otevírá krásný pohled daleko do kraje pod horami.

Kostel

Vzrůstající význam obce se v době osídlování hor odrazil i v rovině církevní. Zdejší, původně dřevěný kostel sv. Filipa a Jakuba, se od roku 1662 stává farním. Pod jeho správu připadly okolní obce jako Zdobnice, Říčky, Kunštát, Kačerov, Zelenka, Dlouhé Mosty a Bělá. O správné křesťanské vyznání se do tehdy Rychnovských hor vydali postarat dva misionáři, v jejichž díle pak pokračoval kněz řádu benediktinů.

S velkým ohlasem věřících se setkalo založení Jednoty Českých bratří, v případě německých obyvatel ještě reformní evangelictví, s čímž se katolická církev jen velmi těžko vyrovnávala. Jako náhrada pohřbívání kolem kostela došlo v roce 1656 k založení nového hřbitova. Na jeho okraji můžete ještě dnes narazit na smírčí kříž, který má být připomínkou na zdejší tragédii; pověst vypráví o dvou mladících, kteří přišli zvonit na pobožnost. Ten, který houpal největší zvon, zaprosil, ať ho vytáhne co nejvýš a vyhodí ven z věže. Tak se také stalo, a on vylétl otevřeným oknem věže ven na prostranství před kostelem, kde skonal.

Nynější podoba kostela z roku 1857. Průčelí s trojúhelníkovým štítem a hranolovitou věží je upraveno v klasicistním duchu, u vstupu jsou po stranách umístěné sochy sv. Filipa a Jakuba.

V roce 1845 došlo v obci k velkému požáru, kterému padl dřevěný farní kostel za oběť. Podařilo se zachránit jen malou část vnitřního zařízení. Jeho podoba zůstala zachycena na krajinomalbě od malíře Kropfa, která je dnes na faře v Rokytnici v Orlických horách. Je na ní vidět dřevěný jednolodní kostelík v gotizujícím duchu s průčelní věží, vícebokou apsidou, bočním vchodem, dřevěnou čtyřhrannou zvonicí, a několik roubených stavení v okolí.

S výstavbou nového kostela se dlouho neotálelo, byl vysvěcen již v roce 1857. Na jeho výzdobě pracovali malíř Umlauf, který vytvořil boční oltář sv. Jana Nepomuckého (1893), a řezbář a sochař F.J. Prokop z Liberka, pravděpodobný tvůrce oltáře v rokokovém slohu.

Příběh

Na závěr ještě výňatek z obecní kroniky Říček dosvědčující, že se v Nebeské Rybné dějí ledasjaké věci. Vypráví o stařence, jež každou sobotu chodívala s prázdnou krosnou na zádech do Rokytnice k pekaři pro pečivo, a s plnou potom v Nebeské Rybné dům od domu prodávala. Jednou v noci se probudila, pohlédla na hodiny, ale ty stály. V tušení brzkého rána se vydala do Rokytnice. Když přicházela k aleji, začaly hodiny na věži rokytnického kostela bít půlnoc. Stařenka po chvíli uslyšela šumění a hučení ve stromech.

V době půlnoční, vyprávělo se, bezhlavý rytíř chodí po kraji. Babička ho sice nespatřila, ale její krosna začala být nezvykle těžká, že s ní došla jen s velkou námahou. V Rokytnici vzbudila pekaře a vyprávěla mu, co zvláštního se jí na cestě přihodilo. Že prý jí snad do koše vlezl zlý duch zakletého správce. Stařenka byla po cestě tak zesláblá, že zůstala u pekaře ještě několik dní. S houskami už potom neobchodovala a brzy zemřela.

Literatura:

• Rudolf Zrůbek, Příspěvek k historii obce Nebeské Rybné. Panorama z přírody, historie a současnosti Orlických hor a podhůří, 7, 1999, s.33-44.

Zdeněk Šebesta, Pověsti a příběhy Rychnovska II. Rychnov nad Kněžnou 1991.