Nedvězí

Malebná osada Nedvězí se nachází (nedaleko městečka Dubá) v půvabné Dubské pahorkatině nazývané též Dubské Švýcarsko a spadající do Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Tato krajina je tvořena rozeklanými pískovcovými skalami, divokými roklemi a stržemi s množstvím lesů, místy i rákosím zarostlými bažinami a  několika znělcovými či čedičovými homolemi se středověkými hrady Bezděz a Ronov.

Přenesme se  ale nyní  přímo do Nedvězí, o němž  první zmínky pochází již z roku 1365. Samotná osada se nachází na náhorní plošině, na niž se zvedá 458 m vysoký vrch, který je často vyhledávaným místem dalekého rozhledu a z něhož lze při dobré viditelnosti spatřit České Středohoří. Nejstarší pojmenování osady bylo Medowes – Medvězí ve smyslu ves medvědů, z čehož v 16. století vznikl název Nedvězí - Nedvězská a v německém jazyce Nedoweska.

V minulosti bylo Nedvězí, ležící v bývalé oblast Sudet, osídleno převážně německým obyvatelstvem. Po 2. světové válce však byl většině zdejších lidí zkonfiskován majetek a následně byli vyhnáni z Čech. Oproti roku 1888, kdy zde bylo  25 domů se 150 obyvateli, zůstala osada po válce skoro vylidněná. Poválečné dosídlení českým obyvatelstvem nedosáhlo takového počtu usedlíků jako před válkou a naopak se vlivem odchodu lidí do průmyslových oblastí ještě snižovalo.  V této době v Nedvězí pak postupně začal prodej domů k rekreačním účelům, k nimž jsou z větší části využívány  dodnes.

Významná je osada také z hlediska lidové architektury, o čemž svědčí i zapsání čtyř objektů do seznamu nemovitých kulturních památek. Jedná se hlavně o patrové domy roubené z otesaných smrkových trámů s bohatě zdobenými dřevěnými štíty a pavlačemi. Někde byla na stavbu domu použita i hrázděná technika, která se na naše území dostala ze sousední Lužice. Typickým prvkem zdejších stavení jsou též tzv. podstávky, sloupy zdobené řezbou na nichž spočívá patro domu či krov. Domy jsou postavené  na kamenných podezdívkách z pískovcových kvádrů. Do pískovce, kterého je všude kolem dostatek se též hloubily sklepy či chlévy. Horní patra domů sloužila jako komory, v nichž se sušil chmel. Největší rozmach pěstování chmele – odrůdy zvané Dubský zeleňák nastal na celém Dubsku v druhé polovině 19. století. Chmel vozili zemědělci z Nedvězí i ostatních obcí na trhy konané každoročně během podzimu do městečka Dubá.

Existence celé osady byla od počátků závislá  na jediném vodním prameni, jenž vyvěrá pod úpatím vrchu Nedvězí, což byl také důvod, proč zde převažovalo pěstování chmele nad chovem dobytka. Ačkoliv na druhou stranu nelze říci, že by chov domácích zvířat neprobíhal vůbec. Například i v dnešní době lze v jednom ze statků v Nedvězí nalézt kozí farmu, kterou založila jedna z mála trvale usazených rodin.

Neopomenutelné jsou v Nedvězí také drobné sakrální památky v dnešní době opravené a udržované místními obyvateli. Lze tu spatřit kapličku pocházející ze 14. století přestavěnou  do barokní podoby, dále dvoje boží muka s výklenkem a křížek osazený do zděného pilíře a u přístupové cesty protesané skrz skálu spatříme vytesané skalní okno s obrázkem svaté rodiny.

Nechce se ani věřit, že se podoba celé osady zachovala tak, jak v ní naši předci žili na konci 19. století. Nedvězí díky všem výše jmenovanými zajímavostem určitě stojí za zhlédnutí.