Nový Bydžov a Jančákova vila

Architektura meziválečného Československa patří mezi skvosty svého druhu. Na to, jak se daří některým jejím výtvorům si ukážeme na příkladu funkcionalistické Jančákovy vily postavené v Novém Bydžově. Nejprve ale pár slov o městě samém.

Historie města Nového Bydžova

Nejstarší písemná zmínka o Bydžově (dnešním Starém Bydžově) pochází z roku 1186. Královské město Nový Bydžov bylo založeno na pravidelné geometrické osnově již před rokem 1305 a stalo se významným střediskem Pocidliní. Nové město vzniklo na půdorysu s pravoúhlým vyústěním 4 hlavních a 8 vedlejších ulic na velké čtvercové náměstí a mělo jen prosté hrazení z palisád s předsunutými příkopy a dvěma branami. Až na několik kamenných staveb byly ostatní dřevěné. Pravidelností půdorysu, která se uplatnila i na předměstích, je Nový Bydžov ojedinělým příkladem vyspělé městské zástavby.

Dluhy Jana Lucemburského způsobily, že již v roce 1325 se města ujala vrchnost - panský rod Vartemberků - a Nový Bydžov poklesl mezi města poddanská. K výraznější změně došlo až roku 1407, kdy město obdrželo od Čenka z Vartemberka privilegium, které měšťanům zaručovalo práva měst královských. Nedlouho potom vstupuje i Nový Bydžov do víru husitství nezdařeným útokem řemeslníků proti místnímu minoritskému klášteru. Za dalších Vartemberků měšťané postupně získali právo na první a druhý jarmark (1473 a 1496) a od vrchnosti odkoupili rychtu. Město se stalo sídlem panství, k němuž patřilo na jedenáct okolních vesnic.

Po Vartembercích se Nový Bydžov dostal v roce 1516 do majetku Pernštejnů. V té době začal hospodářský vzestup města, podpořený již v roce 1517 udělením dalších výsad. Se svolením vrchnosti se v městě usadila i část židovského obyvatelstva.

Roku 1548 přešlo bydžovské panství do držení Valdštejnů a po vymření bydžovské větve valdštejnského rodu v roce 1567 připadlo králi Maxmiliánu II. V roce 1593 pak byli Bydžovští přijati mezi příslušníky třetího stavu a získali právo účasti na zemských sněmech.

Slibný rozvoj města a jeho panství však na dlouhou dobu zasáhly katastrofální následky třicetileté války a ani po několika dalších desetiletí se nevedlo lépe.

Do počátku čtyřicátých let 18. století klade tradice vznik studentských merend, zvláštních slavností na rozloučenou s městem na konci prázdnin, kterých se zúčastňovali i významní básníci a spisovatelé. Studentské merendy se pak na dlouhou dobu staly vyhlášenou celoměstskou akcí. Právě těmito merendami se Nový Bydžov dostával do podvědomí celé země.

Jako jediné královské město v západní části rozsáhlého Hradeckého kraje byl Nový Bydžov od roku 1751 určen za sídelní město nově vzniklého Bydžovského kraje, zasahujícího od Krkonoš přes Vrchlabí, Jilemnici, Novou Paku, Jičín, Hořice, Nový Bydžov, Chlumec nad Cidlinou a Poděbrady až k Sadské. Z důvodů výhodnější polohy bylo v roce 1784 sídlo kraje přeneseno do Jičína, ale název kraje zůstal zachován až do roku 1850. Po celou tuto dobu zůstával Nový Bydžov největším městem kraje – v roce 1850 měl 4 919 obyvatel.

Od roku 1850 až do roku 1960 byl Nový Bydžov nepřetržitě okresním městem – 1850 až 1855 sídlem smíšeného okresního úřadu s okresním hejtmanstvím, 1855 až 1868 sídlem politického okresu s okresním představeným, 1868 až 1919 sídlem okresního hejtmanství, 1919 až 1928 sídlem okresní správy politické, 1928 až 1945 okresního úřadu a 1945 až 1960 sídlem okresního národního výboru.

Po zrušení okresu musely být zásadní záměry v oblasti průmyslu a výstavby opuštěny, jiné byly značně pozměněny či oddáleny. Město začalo postupně ztrácet i na svém společenském a kulturním životě. Přes nepřízeň minulých desetiletí však Nový Bydžov nepřestal být přirozeným centrem větší části obcí bývalého okresu – Bydžovsko, Chlumecko a Smidarsko.

Jančákova vila a funkcionalismus

O historii Jančákovy vily, stojící v ulici Karla IV., č.p. 202, se nedochovaly, nebo ani nebyly pořízeny, žádné záznamy. Jedná se o poměrně mladou stavbu (její stáří je „pouhých“ 76 let), kterou továrník Jančák nechal postavit v areálu své továrny na slévání kovů, na místě, kde původně stávala stavba v podobě venkovského stavení s vysokou sedlovou střechou. Důvodem byla značná prosperita podniku, což také dokládají inzeráty na výrobky v místních žurnálech^[1]. Chybějí však podrobnější informace o tom, kdo stavbu postavil, i o tom kdy přestavba byla započata. K těmto poznatkům se snažím dojít dále v textu, kdy se zaměřuji i na stavby podobné vile, které se nacházejí v Novém Bydžově. U těchto staveb se dá již blíže určit jejich sloh, počátek výstavby a stavitel.

Funkcionalistická architektura se rozvíjela v Novém Bydžově v meziválečné době, kdy bylo město obohaceno o celou řadu hodnotných staveb, které byly však vesměs postaveny v méně exponovaných polohách a proto se na obrazu města nepodílejí tak, jak by si zasloužily, a tím pádem unikají pozornosti.

Mezi tyto stavby se řadí Jiráskovo divadlo přestavěné z novorenesančního slohu do nefunkcionalistické moderní podoby v letech 1922-1924, tuto stavbu provedl Oldřich Liska. Další velmi hodnotou stavbou je Sokolovna z let 1927-1928, postavená dle projektu pražského architekta Františka Krásného z roku 1926. Z vilové zástavby první republiky je možno uvést vilku Dagmar č.p. 465 v ulici A. Dvořáka, která představuje v Novém Bydžově jisté dovršení vývoje tradicionální postsecesní vily. Na východní straně okružního čtverce kolem historického jádra stojí velká vila továrníka Balounka č.p. 1370 od architekta Jana Václavíka (později byla využívána jako mateřská škola, nyní je používána jako informační centrum, knihovna a kulturní dům). Další dům č.p. 689 jižně od Sokolovny, je typickým příkladem neofunkcionalistické meziválečné architektury, která je běžná především v nedalekém Chlumci nad Cidlinou.

Nejvíce podobné stavby Jančákově vile jsou:

• Úřednický dům č.p. 768-769 při jihovýchodním okraji intraviliánu. Tento dům je typickým příkladem meziválečné střídmé architektury.
• Vila v ulici V Aleji, západně od nádraží, která má nejblíže k funkcionalismu.
• Zhruba totéž platí o činžovních vilách č.p. 809 v Tyršově ulici a č.p. 810 v ulici K.V. Raise, které od funkcionalismu dělí jen valbové střechy.
• Velmi strohým ohlasem meziválečné funkcionalistického stavitelství, téměř továrně úřednického výrazu, je původní mateřská škola č.p. 112 v Tyršově ulici.

Za první republiky působily ve městě architekti a stavitelé Josef Byška, Stanislav Vobořil, Josef a Miloslav Hurychovi a další.

Jančákova vila, navržená taktéž ve stylu meziválečné funkcionalistické architektury, od které ji dělí jenom valbová střecha, byla vystavěna v prostorách továrny, čímž vyvolává dojem továrně úřednického rázu, kterým splňovala svůj účel. Stavba probíhala v rozmezí let 1925-1935. Autor návrhu taktéž zůstává nezjištěn, ale je možné, že zakázku na výstavbu dostal jeden z výše uvedených stavitelů (Byška, Vobořil, bratři Hurychovi).

Další zprávy pocházejí až z doby kolem roku 1989. Podařilo se zjistit, že objekt byl v 50. až 60. letech odebrán násilím původním majitelům a výroba se přesunula do Hradce Králové. Poté byl objekt navrácen v restituci vnučce pana Jančáka v 90. letech. Majitelka ho vzápětí prodala městu za symbolickou cenu, jelikož objekt byl již v té době v zchátralém stavu a také byl zpracován projekt na rekonstrukci celého areálu, kde se z něho měl stát Centrální hasičský záchranný sbor pro Novobydžovský region a v samotné vile mělo vzniknout sídlo Policie ČR. Z tohoto důvodu město předalo celý areál ministerstvu vnitra.

Na slibovanou přestavbu nedošlo, jelikož policie ČR se usídlila v jiném objektu. Využity a přestavěny byly pouze dílny ve kterých vznikly prostory pro hasičský sbor. Od té doby zůstal objekt nevyužíván a chátral dále v majetku Ministerstva vnitra.

V roce 2002 začalo jednání o předání majetku zpět do vlastnictví města, s výhledem na zřízení prostor pro veřejné služby. V roce 2003 městské zastupitelstvo s konečnou platností rozhodlo, že objekt do vlastnictví města nepřejde z důvodů finančních požadavků ze strany vlastníka.