OBJEVOVÁNÍ ALCHYMIE

Nakladatelství Malvern, jehož vůdčí osobností je Jakub Hlaváček, se kromě vydávání děl Zdeňka Neubauera vydalo na pole spisů, které se ve větší či menší míře zabývají Královským Uměním, tedy alchymií. Edice Aurélie byla zahájena vydáním slavného díla Tita Burckhardta nazvaného Alchymie, tradiční věda o kosmu a duši. Na sklonku loňského roku pak spatřily světlo světa dva neméně zajímavé svazky. Předně jím byly sebrané eseje významného francouzského badatele René Alleaua s názvem Hermés a dějiny věd s podtitulem Studie k archeologii a etnologii vědění se zřetelem k historii alchymie a hermetické tradici. Tyto eseje vyšly v Čechách již podruhé, tentokrát opatřené delším dovětkem a  rozšířené o několik esejů. Autor,  historik věd, již několikrát navštívil Prahu, která je jeho oblíbeným místem a díky tomu dokonce nabídl pražskému Národnímu muzeu pod cenou odprodej své vzácné knihovny, což však naše národní instituce bohužel odmítla.

Zmíněné Alleauovo dílo doplňuje do tandemu svazek, u kterého se dnes zastavíme a který pochází z pera dalšího Francouze, Bernarda Rogera. Tento „milovník Vědy“, přítel André Bretona, s nímž putoval po dobrodružných stezkách surrealismu, se podílel na reedicích starých traktátů v edici Bibliotheca hermetica, kterou řídil právě výše zmíněný René Alleau. Dlouhá léta se také zabýval lidovými tradicemi, mýty a pohádkami, což nakonec vyústilo v napsání knihy OBJEVOVÁNÍ ALCHYMIE, která vyšla ve Francii v roce 1988. České verze se nám dostalo až nyní díky překladu Ivo Purše a Jakuba Hlaváčka.

Ještě než se začteme, nedá mi neutrousit pár slov o grafické podobě, která je novinkou sdílenou i se svazkem Hermés a dějiny věd. Obě knihy jsou brožované, s barevnou obálkou z tvrdého papíru, každá laděná do různých odstínů jedné barvy. Text doplněnými kvalitními černobílými reprodukcemi fotografií a rytin je tištěn na kvalitním křídovém papíře. Jakoby nakladatel počítal s tím, že si čtenář oku lahodící knihu nejenom jednou přečte, ale že se k ní bude v budoucnu neustále vracet a listovat si v ní.

Samotný obsah knihy si v souladu se svým podtitulem neklade za cíl ani tak vykládat samotné tradiční umění alchymie nebo osvětlovat její historická východiska či přerody, jako spíše na jedné straně poukázat na zajímavé paralely v říši pohádek či mýtů, na druhé straně rozšířit tyto paralely i na některé dějinné události jakými bylo dobytí Bastily či stavba Louvru. Na konec si autor nechává analogie v říši Svobodného zednářství a v hudbě.

Z výše uvedeného vyplývá, že knihu lze doporučit dvěma skupinám čtenářů.

První skupina jsou čtenáři již alespoň částečně „zasvěcení“, kterým nebudou znít cize vyprávění o Smaragdové desce, vodě Mudrců, filosofickém kameni nebo prvotní materii. Ti si pak díky panu Rogerovi mohou rozšířit obzory a nalézt velmi zajímavé aspekty alchymistického Díla v oblastech sice možná tušených, avšak těžko odkrývatelných, jakými jsou právě třeba lidové vyprávěnky.

Druhou a pravděpodobně mnohem větší skupinou čtenářů budou Ti, kteří se nechají unášet na vlnách půvabných příběhů, barvitých obrazů a mnohoznačných symbolů nejen pohádek, ale i samotných ukázek a výseků z různých alchymistických traktátů. Dle mého soudu spočívá právě v tomhle bodě záměr autora,  surrealisty, přičemž člověk hledající v knize logické souvislosti a vědecké výklady bude zklamán. Ani ne tak proto, že by kniha byla špatná, ale prostě proto, že se k ní musí přistupovat jinak. Ne jako k vědecké studii, ale mnohem spíše jako ke sbírce poezie. Číst, zaposlouchat se do slov a nechat je na sebe působit. Popustit otěže představivosti, fantazie a třeba spolu s vojákem Loubím, Hloupým Honzou, dvanáctkou Pantagruelových lodí nebo kovářovým učněm se vypravit na putování za malým úhořem, zlatými jablky či záchranou královské dcery. Cestou možná potkáte Ohýbače dubů a Lamače hor, oslavíte svátek Zeleného vlka, zatančíte si na bále v podzemním království a nakonec třeba doplujete na královskou svatbu na vzdušné lodi.

Kniha Bernarda Rogera je ojedinělým dílem nejen na poli badatelství v oborech tradičních věd, ke kterým kromě alchymie patří ještě astrologie a magie a které byly zapovězeny nově nastoupivší vědou exaktní, novověkou, ale také na knižním trhu vůbec.

Nyní již nezbývá nic jiného než čtenářům popřát, aby dali na radu Misálu bláznů a „nepili poháry z Bakchova podsvětí, ale podsvětí poutali tak, jako činí mudrci“.