Amfibios a kolapsy

Karel Kleisner (ed.) – Biologie ve službách zjevu

K teoreticko-biologickým myšlenkám Adolfa Portmanna

Čtenář zde najde pět esejů z pera Adolfa Portmanna, o kterém se v této revue již píše, jež vycházejí poprvé v českém překladu. Následuje pět příspěvků od současných autorů, které se buď přímo dotýkají problematiky Portmannova biologického myšlení, nebo zpracovávají příbuzná témata, jejichž společným jmenovatelem je evoluce zjevu organismů. Nahlédneme tak do zákulisí Portmannova intelektuálního života, budeme svědky sváru formy a funkce, poodhalíme nitro nejbližších přátel člověka, podíváme se na estetický rozměr přírody v ruském stylu a nakonec pronikneme do morfologického prostoru luxuriantních struktur vrubounovitých brouků.

Anton Markoš (ed.) – Náhoda a nutnost

Jacques Monod v zrcadle naší doby

Kniha Náhoda a nutnost, testament jednoho ze zakladatelů molekulární biologie a nositele Nobelovy ceny, vzbudila v době svého vydání neobyčejný rozruch ve vědecké obci i mezi laiky. Autor v ní rozvíjí své názory na uspořádání a fungování světa vůbec a života v něm zvlášť, a také na roli člověka, který se v tomto lhostejném světě octl pouhou náhodou, jak věří. Z ideologických důvodů nesmělo u nás dílo vyjít v době svého vzniku a později dostaly přednost tituly jiné. První český překlad Náhody a nutnosti vychází spolu s články desítky našich odborníků – biologů a filozofů z generace pamětníků i těch nejmladších. Titul je doplněn dobovými dokumenty: nobelovskou přednáškou J. Monoda, recenzí a nekrologem.

Anton Markoš, Laco Hajnal - Staré pověsti(po)zemské aneb malá historie planety a života

Jak titul prozrazuje, v hlavní roli knihy vystupuje nebeské těleso nám nejbližší. Autoři provádějí čtenáře teoriemi o jeho zrodu a vývoji, věnují se jedinečnému úkazu – životu, jeho vzniku a evoluci –, ale hlavně tomu, jak evoluce života a planety probíhaly ruku v ruce. Líčení evoluce obvykle začínají až od prvohor, kdy se objevili živočichové; autoři ukazují, že předcházející tři miliardy let byly neméně zajímavé, protože právě tehdy bakteriální biosféra pilně přetvářela planetu na místo vhodné k našemu životu.

Hynek Bartoš - Očima lékaře

Studie k počátkům řeckého myšlení o lidské přirozenosti z hlediska rozlišení duše – tělo

Studie k počátkům řeckého myšlení o lidské přirozenosti z hlediska rozlišení duše - tělo. Pojmy duše a tělo, které jsou samozřejmou součástí našeho každodenního jazyka, zpravidla chápeme v jisté opozici. V extrémní podobě je tato opozice vnímána jako dualismus duše a těla, jehož kořeny jsou hledány již ve starém Řecku. Kniha se pokouší ukázat, že představa duše a těla jako protikladných, na sobě nezávislých principů, je jen krajní a pro antické Řecko poměrně netypickou verzí myšlenky rozlišující přirozenost člověka na duševní a tělesnou stránku. Nejstarší doklady takových úvah nacházíme v dílech řeckých lékařů, filosofů, řečníků a sofistů z pátého a začátku čtvrtého století př. n. l. Jejich společným tématem nejsou náboženské spekulace, jak bychom mohli předpokládat, nýbrž reflexe lidské přirozenosti v napětí mezi zdravím a nemocí.

Alice Kliková, Karel Kleisner (edd.) - Umwelt

Koncepce žitého světa Jakoba von Uexkülla

Předkládaný sborník je věnován dílu Jakoba von Uexkülla, filosofujícího biologa z počátku 20. století, jednoho ze zakladatelů biosémiotiky a předchůdců etologie. Sborník poprvé přináší českým čtenářům původní Uexküllovo dílo, a to díky překladu jeho Nauky o významu (Bedeutungslehre), kde Uexküll vysvětluje svůj pojem žitého světa (Umwelt). Tento významný Uexküllův text je doplněn řadou komentářů současných českých autorů, kteří Uexküllovo dílo reflektují z perspektivy filosofické, biologické či politické, popřípadě ho využívají jako inspiraci k vlastnímu zamyšlení.

„...Umwelt je žitý svět jakéhokoli organického individua. Stejně jako organismus i umwelt má svou druhovou nebo jinak skupinovou příslušnost, dědí se z generace na generaci, má svá konstrukční omezení, ale i individuální proměnlivost, a tak bychom mohli pokračovat. Představme si umwelt té či oné živé bytosti jako bublinu specifických vlastností, díky nimž organismus komunikuje s okolím, či spíše s představou objektivního okolí. Na rozdíl od bubliny z mýdlové vody se ovšem umwelty jednotlivých organismů nevznášejí jen tak izolovaně v prostoru, nýbrž se v jistých svých aspektech stýkají...
Uexküll svou teorii budoval jakožto alternativní biologický výkladový rámec mající nahradit darwinismus. Teorie umweltu nebyla formována tak, aby s darwinismem soupeřila, neboť ten byl (podle Uexkülla a jiných) v té době již mrtev. To je také důvod, proč mezi těmito dvěma pohledy na přírodu nenacházíme mnoho společného...“

Baron Jakob von Uexküll se narodil 8. září 1864 v Estonsku (obec Keblas, nyní Mikhli). Mezi lety 1884–89 vystudoval zoologii na univerzitě v Tartu (tehdy Dorpat, Estonsko). Po studiích se přemístil do Heidelbergu, kde v letech 1837–1900 pracoval ve fyziologickém institutu při místní univerzitě. V roce 1907 získal na univerzitě v Heidelbergu doktorský titul za přínos v oblasti fyziologie svalu. Další jeho práce byly věnovány tématu smyslového vnímání organismů ve vztahu k jejich chování. V návaznosti na své výzkumy zavádí roku 1909 pojem „Umwelt“ (v knize Umwelt und Innenwelt der Tiere). V roce 1925 se stal čestným profesorem na hamburské univerzitě, kde o rok později založil svůj vlastní výzkumný institut (Institut für Umweltforschung). Počátkem čtyřicátých let se uchyluje na italský ostrov Capri, kde v roce 1944 umírá.

Miroslav Bárta, Petr Pokorný (eds.)

Něco překrásného se končí
Kolapsy v přírodě a společnosti

Tuto knihu společně napsalo čtrnáct předních českých vědců nejrůznějšího zaměření - Miroslav Bárta, Václav Cílek, Viktor Černý, Jiří Filip, Radan Haluzík, Ivan Horáček, Zdeněk Kratochvíl, Anton Markoš, Petr Meduna, Petr Pokorný, Jiří Sádlo, František Slanina, David Storch a Helena Štorchová. Pod pojem kolaps zahrnují řadu procesů, které mají sice odlišný substrát (lidské společnosti, dějinné éry, přírodní společenstva, myšlenkové systémy...), ale podobnou strukturální povahu a podobné dynamické rysy. Dočteme se například o tom, jak se život obrátil naruby kvůli kyslíku, o kolapsech v českém pravěku, o zániku Egyptské říše, o konci lesního prasete, či o lidových metaforách pádu komunismu. Je to brikoláž nejrůznějších měřítek a úhlů pohledu, které spojuje podivuhodná vnitřní spřízněnost. Podobně je to i s celým naším proměnlivým světem...