Dřízna u Přepych

Tento článek budiž průvodcem pro budoucí poutníky a poutnice…

Ze vsi Přepychy nedaleko Opočna vede stezka příjemným lesním údolím, podél potůčku Dřízna, až k nevelké mýtince, skrývající poutní místo s kaplí Nanebevzetí Panny Marie a lesní křížovou cestou. Nevelké místo s dlouholetou historií.

Počátky poutního místa

V lese obklopujícím Dřízenské údolí vyvěrá silný pramen vody, který odolává i dobám velkého sucha. Díky tomu mu lidé začali přisuzovat zvláštní poslání, a někteří i léčebné účinky. Právě on byl důvodem k založení poutního místa. O jeho počátcích však mnoho zpráv nemáme. Je pouze známo, že poblíž pramene stával kdysi dřevěný kříž,^[1] podle něhož byl později pojmenován pramen i celé místo – Křížovka. Nad pramenem, jehož vodě jsou připisována některá zázračná uzdravení, býval na kmeni habru zavěšen obrázek Matky Boží s Jezulátkem v náručí. Malbu na dřevě chránila zasklená plechová schránka. Na obrázku je zapsán letopočet 1764 a monogram M.P. O obrázku se vypráví, že ho sem zavěsil ruský důstojník, který se po otírání očí vodou ze studánky zbavil slepoty.^[2] Okolo pramenu byl později na jeho ochranu vystavěn kolem roku 1850 dřevěný roubený přístřešek krytý šindelem. Oba objekty podlehly vlivem počasí zkáze. Nový dřevěný kříž byl postaven v roce 1819, další v roce 1839. Ten zde stával až do roku 1883, kdy ho přepyšský kaplan Alois Mádr^[3] nechal nahradit litinovým křížem v novogotickém stylu.

Poutní areál

Zprávy o stavebních úpravách poutního místa máme více až z druhé poloviny 19. století. V 80. letech 19. století bylo nutné přistoupit k opravám chátrajícího dřevěného přístřešku se šindelovým krytem a roubením nad studánkou Křížovka. Studánka, ke které měli lidé v minulosti hluboký vztah a navštěvovali ji se zvláštní důvěrou a zbožností, byla kvůli špatnému stavu uzavřena. Původní přístřešek nahradila klenutá kamenná lurdská jeskyňka ke cti Panny Marie, která chrání sochu Panny Marie Lurdské s nápisem „Já jsem neposkvrněné početí“, darovanou v roce 1883. Ve stejné době začala také výstavba nového litinového kříže vedle studánky, jež byl podle výpovědi dokončen při světle luceren v noci 8.9. 1883 před svátkem Narození Panny Marie.^[4] O svěcení, jehož se účastnilo okolo čtyř tisíc věřících, několik sborů hasičů a hudebních kapel, pojednávají i některé zlacené nápisy na podstavci kříže, z předu Vezmi svůj kříž a následuj mě (Mt.24,16), z pravé strany Tento kříž posvěcen dne 9.8. 1883 o slavnosti Jména Panny Marie, pomocnice křesťanů a z levé strany K dvoustoleté památce osvobození Vídně od Turků 1683 Janem Soběským králem Polským. Průvody přicházely z Vysokého Újezda, Voděrad, Křivic, Lhoty, Bolehoště, Záhornice a dalších okolních vsí. Podle zpráv byl takový počet věřících nevídaný.^[5] Ve farní kronice se uvádí: „Malebný zvlášť byl pohled na protější stráň, kde velký počet lidí ve svátečním rouchu seděl mezi zeleným mlázím.“ ^[6]

V roce 1888, u příležitosti 40. výročí panování císaře Františka Josefa I., vznikl návrh na stavbu kaple zasvěcené Panně Marii Lurdské. ^[7] Zastupitelé obce Přepych se tím připojili k ostatním zemím Rakouské monarchie na důkaz oddanosti panovnickému rodu. Na jeho paměť měl být postaven chrám při pramenu Křížovka. Pro financování byl vytvořen spolek, tzv. krejcarový, trvající deset měsíců a přijímající od svých členů každý měsíc jeden krejcar. Díky tomuto opatření se dosáhlo potřebného příjmu a mohlo se začít se stavbou. Ta byla svěřena dne 25. března 1889 Františku Kubcovi z Dobříkovce . Základní kámen na stavbu byl položen Přepyšským farářem Josefem Deylem na pondělí velikonoční, dne 22. dubna 1889. Do východního rohu základu byla uložena listina ve formě závitku s obsahem: „Léta Páně 1889. Dne 22. dubna v pondělí velikonoční odpoledne položen jest základní kámen k této kapli, zasvěcené Panně Marii Lurdské a postavené z milodaru věřících na památku jubilea 40-letého panování jeho apoštolského veličenstva císaře a krále Františka Josefa I.“ ^[8]

Průběh stavby byl několikrát přerušen jak ze strany neochoty církevních úřadů, tak pro úmrtí hlavního stavitele Josefa Hrubého. Značným zásahem byl také požár v obci Dobříkovec, odkud pocházeli někteří pracovníci. Na získání nových prostředků a obnovení prací se na základě žádosti podíleli obecní školy v Bolehošti, Čánce, Křivicích, Mokrém, Voděradech, Opočně a Přepychách. Jmenované školy také uspořádaly o svatodušních svátcích prodejní výstavu ručních prací, obrazů, knih, hudebnin, sošek a dalších předmětů svých studentů. Předměty, jež nebyly rozprodány, se staly součástí několika tombol. Stavba mohla být díky tomu dokončena již na začátku září roku 1889.^[9] Výsledkem je jednolodní kaple, do níž se vstupuje po pěti schodech vedoucích k západnímu portálu. Nade dveřmi v průčelí je zasazen kruhový litý medailon s obrazem Panny Marie. Nad ním je umístěna mramorová deska s nápisem: „Postaveno z milodaru na památku jubilea 40 letého panování jeho apoštolského Veličenstva a Císaře a Krále Františka Josefa I. roku 1889.“ Pod obloukovým štítem vystupuje štukovaný letopočet MDCLXXXIX.

V interiéru kaple se nachází oltář zasvěcený Panně Marii Lurdské, který je dílem pražského umělce Josefa Krejčíka. Na oltáři jsou umístěny sochy sv. Jáchyma a sv. Anny. Součástí kaple jsou také sochy Božského srdce Páně a sv. Josefa. Vysvěcení kaple proběhlo za nepříliš příznivého počasí 15. září 1889 za účasti Antonína Flesára a dalších dvanácti kněží. Se stejným datem je spojováno i pojmenování poutního místa Dřízna.^[10]

V roce 1891 přibyla ve stráni nad údolím křížová cesta se čtrnácti zastaveními, zakončená Božím hrobem vytesaným ve skále. Její stavba byla možná díky příspěvkům a darům občanů z okolních vsí.^[11] V srpnu roku 1891 zaslal přepyšský farář Josef Dejl dopis Biskupské konsistoři v Hradci Králové, ve kterém žádá na přání místních obyvatel a dobrodinců o povolení ke konání mše svaté u příležitosti svěcení křížové cesty v modlitební kapli v Dřízně.^[12] Z dopisu a kladné odpovědi Biskupské konsistoře je zřejmé, že mše svaté nebyly v Dřízenské kapli běžné, ale konaly se pouze výjimečně při zvláštních příležitostech.

Poutě v Dřízně

Dřízenské údolí, stejně jako ostatní poutní místa, přináší příchozím požehnání a milosti pro duši i tělo. Zdejší poutní místo bylo každoročně hojně navštěvované. Poutníci sem přicházeli v početných prosebných průvodech téměř ze všech farností v kraji a i z Hradce Králové. Vyhledávaným místem byla Dřízna hlavně v letních měsících, kdy se zde scházeli lidé při nedělních výletech.

Velmi oblíbené bylo poutní místo díky působení místního faráře v 60. letech 20. století. Jeho zásluhou a vyzdvižením úcty k Panně Marii byla pořádána početná květnová procesí, v minulosti nepříliš obvyklá. Každoročně v květnu tak chodili věřící v neděli odpoledne v procesí doprovázeném hudbou do Dřízny na májovou pobožnost. Cestou se zpívalo, což přitahovalo mnoho lidí, obzvlášť při pěkném počasí. O zážitcích z mariánských poutí vypráví J. J.: „Jako chlapec školou povinný jsem o Mariánských svátcích putoval se svými rodiči a dědečkem do Dřížen. Pro nás děti to bylo něco neobyčejného, hodně poutníků z blízka i daleka, cákání ve vodě nebo chytání čolků s oranžovými bříšky. Chodily jsme pěšky, ve větších skupinách lesem a ta cesta měla své velké kouzlo. Dnes bych bohužel tuto cestu již nenalezl, protože les Křivinu křižují jiné cesty a jinými směry. V batůžku si každý poutník nesl jídlo – obyčejně řízek a chleba, protože na pouti vždy pořádně vyhládlo. Když se přešla cesta, která dělí oba lesy, přišli jsme k horní části křížové cesty. Již tam vždy na každého dýchla ta vlastní atmosféra tohoto obdivuhodného místa. O mariánských svátcích byla vždy bohoslužba a pak křížová cesta, byl to vždy velice sugestivní zážitek. Mezitím byl čas na jídlo a tak poutníci seděli na protější straně na zemi pod vysokými stromy nebo na pařezech. K pití jsme si nic nebrali, dědeček vždy říkal: „Vody je tam dost a je dobrá!“. Děti si krátily čas cákáním v bazénu, tehdy tam byl malý ostrůvek, na kterém rostlo pár kosatců a ve vodě potoka bylo možné při troše štěstí spatřit i pstruhy, jak mizí pod mostek.“ ^[13]

Od 70. let nastalo pro Dřízenské poutní místo těžké období, doprovázené postupným úpadkem a devastací areálu. K obnově mohlo dojít až po pádu komunistického režimu v roce 1989. Z této doby se nám zachoval zápis z farní kroniky, který je přáním o zachování odkazu předků: „První přání je, aby toto posvátné místo, které bylo vybudováno usilovnou prací a velkou obětavostí nezpustlo, ale spíše se stále zvelebovalo. Druhé přání, které vychází z hlouby duše je, aby toto posvátné místo přinášelo požehnání pro celý kraj a bylo na přímluvu Matky Boží pomocnice křesťanů nevyčerpatelným zdrojem milostí na duši i na těle. Třetí přání pro ty kdo na toto místo přijdou a s neomezenou důvěrou k Bohorodičce a celé svaté rodině budou zbožně prosit, aby byli vyslyšeni a po celý svůj život aby pociťovali ochranu, ale zvláště aby byli ochráněni ode všeho zlého v hodince své smrti, na přímluvu Panny Marie Dřízenské.“ ^[14]

V říjnu roku 1984 přišly do Přepych ctihodné sestry Křesťanské lásky, lidově nazývané Vincentky, podle jejich zakladatele sv. Vincence. Usadily se ve farní budově, kde později, v létě 1986, nechaly v zahradě postavit domov pro staré sestry. Také jejich zásluhou je poutní místo Dřízna udržované a s oblibou navštěvované nejen poutníky, ale i běžnými výletníky.

Koncem 90. let 20. století bylo poutní místo díky darům a sbírkám v kostele a za pomoci mnoha dobrovolníků opraveno, a v roce 2002, před svátkem Růžencové Panny Marie, nově vysvěceno. Opět se zde rozezněly modlitby a mariánské písně od desítek věřících.

Poutníci, mariánští ctitelé i místní občané jsou každoročně zváni na zdejší mše svaté konané v květnu, srpnu a říjnu.