Jana Kábrtová

S tvorbou Jany Kábrtové jsem se poprvé setkala před několika lety na výstavě v Rychnově nad Kněžnou, kde vystavovala své keramické práce, vytvářené převážně technikou raku. Opravdu mne zaujaly. V minulém roce byla její tvorba představena na stejném místě, tentokrát i s několika grafikami a malbou.

Jana je bezesporu jednou z všestranných mladých výtvarnic. Kromě keramiky, se kterou začínala na Střední uměleckoprůmyslové a technické škole ve Velkých Opatovicích a pokračovala na Vyšší odborné škole restaurátorské v Brně, vede kurzy keramiky pro děti i dospělé v Jamném nad Orlicí, maluje, fotí, vytváří grafiky, staví hliněné pece, věnuje se land artu. A aby toho nebylo málo, je studentkou Vysoké školy pedagogické v Praze, obor výtvarná výchova.

Narodila se v roce 1985. Po přerušeném studiu na gymnáziu v Králíkách, kde na ni po výtvarné stránce zapůsobila osobnost Marie Karenové, se vydala na cestu, na které jí doprovází hlína, hrnčířský kruh, barvy, glazury, hledání struktur a nepřeberné množství jejich variant. Na škole v Opatovicích získala základní řemeslnou a designovou průpravu. Svůj pohled na keramiku a její možnosti si prohloubila na restaurátorské škole, kde mimo jiné začala s restaurováním staré keramiky, která je pro ni příležitostnou prací dodnes.

Ve své dílně v Jamném se Jana věnuje výrobě převážně užitkové keramiky točené na kruhu. K výpalu používá jak klasickou elektrickou pec, tak i vlastnoručně vytvořenou pec na dřevo, v níž vzniká tzv. keramika raku s osobitým povrchem.

Technologie keramiky RAKU se zrodila v 16. století v Japonském Kjótu a souvisela úzce s čajovými obřady. Jak se pomalu utvářel a vyvíjel čajový obřad, tak byly formovány i požadavky na nádoby používané k pití čaje - čawany. Ty byly vytvářeny v souladu se čtyřmi základními principy pravé cesty čaje - WA, KEI, SEI, DŽAKU,což znamená harmonie, úcta, čistota, klid. Osobitost výrobků je dána způsobem výpalu, kdy se nádoby vytahují přímo z ohnivé pece a prudce se zchladí v prostředí z organického materiálu (piliny, rýže, obilí, listy apod.) Postup se nedá nikdy zopakovat se stejným výsledkem, proto bývá konečný vzhled často překvapením i pro samotného autora. V každém střepu se ukrývá energie ohně, čistota vody, neopakovatelnost okamžiku, dotek přírody. Artefakty, v nichž se snoubí  přirozenost,  fantazie a sny, jsou výsledkem přirozenosti a svobody, ale i návratem k tradici. Nesou stopy stáří, rustikálnosti a hrubosti, typické jsou tmavší odstíny barev.

Stáří, historie, struktury, tóny a zemitost je také to, co na raku keramice Janu baví. Experimentuje s glazurami, hledá stále nová pojetí povrchu a tvarů. Efektivních výsledků dosahuje pomocí obyčejné kuchyňské soli či náletu popela, který se nataví na povrchu nádoby a tak vytvoří sklovitou vrstvu. K raku keramice se Jana Kábrtová dostala více na Vyšší škole restaurátorské v Brně, kde se seznámila s prací Boba Jakeše a japonského keramika Masakazu Kusakabe a také na školou pořádaných plenérech či dnech čaje a keramiky v Brně. Tam si také vyzkoušela stavbu  hliněných pecí pro výpal. Pomáhala jich stavět už několik a na další se chystá i v budoucnu. Jeden samovypalovací objekt stavěla např. v Mikulově, menších pícek na zakuřovanou keramiku postavila na různých místech již několik.

Zemitost a hlína nejsou jen tématem pro zpracování keramiky a pecí, ale objevují se také v autorčiných obrazech. I zde pracuje ráda s patinou, strukturami, rzí a tlumenými tóny, prostě vším, co v sobě nese stopy stáří a plynoucího času. Do obrazů začleňuje hlínu a písek, čímž se opět navrací k podstatě keramiky. V současnosti jsou Janě inspirací hory a horizonty, což je námět, který ji v okolí domova bezprostředně obklopuje.

Skrze své okolí a vztah k přírodě se dostala k land artu. Na tvorbě objektů v přírodě by ráda pracovala také v rámci kurzů pro děti.

Země či ze mě má být také tématem budoucí bakalářské práce na Vysoké škole pedagogické v Praze. Působení na škole Janu přivedlo k objevování nových výtvarných technik, jako je grafika, a také ji nasměrovalo od užitkové keramiky k  více umělecké tvorbě.  Na škole také vznikaly soubory šperků z nalezených materiálů při toulkách Prahou, které doprovází krátký videozáznam.

V letošním roce nechystá autorka zatím žádnou výstavu, ale s její keramikou se můžete seznámit na podzimních hrnčířských trzích v Berouně, které se konají každoročně v září.